10 MĚSÍCŮ NA SVĚTĚ

Hlavou se mi honí „jak ten čas strašně letí“ a „jakoby to bylo včera, když mu bylo deset dní“ a že „za chvíli vlastně bude slavit desáté narozeniny“. Co se vlastně za tu dobu událo? Změnilo? Jaké to je být MLADÁ MÁMA?

Narozením Máti se můj život změnil takřka ve všem. Najednou tu nejsem jen JÁ (občas se vlastně zrcadla ptám: „Kde je Marťa? Přijde ještě?“ ). Teď jsme tu MY. My jedeme na nákup, my vaříme oběd, my uklízíme, my přijdeme na návštěvu. Zkrátka už se nemůžu jen tak sebrat v osm večer a jít s holkama na skleničku (kterou bych občas potřebovala, jak prase drbání). To ale už tak nějak patří k roli MÁMY, žejo.

Na druhou stranu – ten pocit, že jste pro někoho to úplně NEJVÍC na světě. Tak ten je prostě k nezaplacení. A momentálně si ani náhodou neumím představit, že jednou přijde den, kdy pro něj budu úplně BLBÁ, TRAPNÁ A OTRAVNÁ a bude mi zavírat dveře před nosem. Natož až přijde domů z párty. A co teprve až si přivede HOLKU?! No dobře, teď už trochu předbíhám, ale ono se to překulí a já ještě budu vzpomínat na to, jak ke mně natahoval ručičky, jak mě zbožňoval a jakej to byl MAMÁNEK.

Myslím, že to spolu s Máťou zvládáme celkem bez problémů. Když byl miminko, tak nás netrápily prdíky, neznám probdělé noci, ani neutišitelný pláč. Od začátku se snažím VNÍMAT, co potřebuje a řídím se především VLASTNÍ INTUICÍ. Když měl v létě žízeň, klidně jsem kojila co hodinu a nepřišlo mi to divný. Nepanikařila jsem, že mám málo mléka a nesledovala jsem tabulky. Bohatě mi stačilo, že byl SPOKOJENÝ. A to je i teď (když mu teda zrovna nevezmu telefon, ovladač, nebo nabíječku. To se v něm pak probudí ďábel.).

Nechci ale, aby to vyznělo, jakože je to všechno sluníčkový, krásný a že jsme pro sebe stvořený. To zas ne. Vzpomínám, že v porodnici jsem první noc nerozeznala jeho PLÁČ od ostatních miminek a dokonce mě musela jiná maminka vzbudit. Musela jsem si UVĚDOMIT ten fakt, že už je na světě. Musela jsem se naučit organizovat čas. Museli jsme se zkrátka SEHRÁT. Chtělo to čas a povedlo se to.

Někdy mám samozřejmě den, kdy bych si od malého mile ráda odpočinula. Ale spíš by bylo divné, kdyby tomu tak nebylo. Úplně nejvíc mě vytáčí, když mi ZDRHÁ od přebalování, nebo když nechce jíst. Člověk se s tím hodinu vaří a dítě to pak plive všude kolem. BEZVA.  To jsem pak vděčná každému, kdo si ho chce alespoň na chvíli vzít ven. A krátké odloučení (na dvě tři hoďky) je zdravé pro nás oba.

Tím se dostávám k tomu, že bych chtěla mít VÍC ČASU na sebe. Bože, kéž bych mohla ležet ve vaně dýl jak deset minut. To by bylo děsně fajn. Děti (alespoň to moje) v sobě mají nejspíš nějaké čidlo, které spíná ve chvíli, kdy se zavře kohoutek s teplou vodou. I když od té doby, co je Maťulák na světě se spokojím i s tím, že jedu sama na nákup :D.

V každém případě bych to nevyměnila za nic na světě. Mám pocit, že až s příchodem Matyáška je vše, jak má být. A konečně jsem pochopila větu, kterou mi vyčítavě říkávala mamka: „Počkej, až jednou budeš mít vlastní děti, to teprve poznáš, co je to ……. LÁSKA, STRACH, HRDOST, ŠTĚSTÍ, LÍTOST, VZTEK. A ať už sem dosadím jakékoli slovo, pokaždé to dává smysl. Od základů jsem přehodnotila své priority a nepopírám, že tou největší je můj SYN. Asi stárnu, nebo co.

Mějte krásný den!

Martina a Matyáš

P. S. tyto úžasné milníkové kartičky najdete TADY 

2 komentáře
  1. Krásný článek, ktery když ctu poznávám se v každé větě. Jsi nejen uzasná máma, instagramová kamarádka ale ty na co sáhneš stojí za to!!

Zanechte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML štítky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>