CESTOVÁNÍ – LET

Že nebude úplně easy odletět k moři jsem věděla samozřejmě už při objednávání dovolený. Matyáš, vzorně sedící na mém klíně po celou dobu letu, je opravdu jen sen. Tak či tak jsem ale v hloubi duše věděla, že to nějak zvládneme. Buď s řevem, nebo bez něj.

Všichni mě navíc lákali na přednostní odbavení,  skvělý dětský koutek na letišti, dítě, co celý let prospí a kdesi cosi. Přesně tak jsem si to představovala. Haha. Realita byla asi taková :

Po přečtení pokynů k letu mě málem vomejvali. Odlet v 19:30, přílet ve 23:45. No. Uměla bych si teda představit i lepší čas. Tak třeba příště.

Z domu jsme vyrazili v pátek cca o půl třetí odpoledne, přičemž cesta do Prahy trvá téměř dvě hodiny. V autě byl Máťa překvapivě v pohodě. Když vezmu, že nespal, bylo vedro, celkem provoz a cesta je fakt vopruz (pač tady od nás  furt nevede dálnice), tak ho vlastně musím pochválit. Přečetli jsme pět knížek, snědli banán, nektarinku a sušenku a vlastně to bylo fajn. Taky se mohl (za doprovodu pláče, samozřejmě) snažit celé dvě hodiny přelstít 5bodový pás na autosedačce a to by teprve bylo rodeo.

Při příjezdu na parkoviště na letišti začal být podezřele rudý.

„Ty tlačíš viď?“,

ptám se ho. Lišácky na mě kouknul a ušklíbl se. Pomyslela jsem si, že je to lepší, než v letadle, žejo, a že to pak v klidu vyřeším.

Konečně jsme na místě. Sbírám všechny věci, zapínám tašku, lezu z auta, jdu pro Matyáše, rozepínám mu pás a v tom si všimnu, že mu ho💩no leze nohavicí od kraťasů.

„Doprdele!“

Opatrně ho vezmu a snažím se zůstat čistá, což je fakt nadlický úkol. Cesta autobusem k terminálu se zdá být nekonečná. Maty vesele hopsá, směje se, pokukuje po ostatních spolucestující a přitom smrdí jako tchoř. Já se snažím že všech sil zabránit mu, aby si na mě sednul. Úspěšně!

Po příjezdu na terminál spěchám k prvním záchodům, které vidím. Matyáše okamžitě stavím do umyvadla, všechno z něj svlékám a celého ho myju ve studené vodě, protože teplá tu bohužel neteče. Chudák, ani neřve. V duchu se omlouvám všem ženám stojícím frontu na  toaletu, i když žádná z nich (až na mě) nevypadá znechuceně. Maty se na všechny směje a ony mu to opětují. No, alespoň něco, žejo.

Konečně stojíme frontu na odbavení. Před námi je asi trilion lidí a jde to pomalu. Letí nám to za dvě hodiny. Marně hledám přepážku, kde přednostně odbavují rodiny s malými dětmi.

 

Matyáš po hodině odmítá sedět v kočárku, takže s ním všude ťapu, všechno mu ukazuji a snažím se ho zabavit co to jde. Na řadu se dostáváme až po další hodině. U přepážky trávíme snad 20 minut a já konečně pochopím, proč to celé trvalo tak dlouho. Matyho dávám opět do kočárku. Když procházíme pasovou kontrolou, všimnu si, že usnul. Zrovna teď. Bezva!

Půl osmý už dávno bylo, spěcháme k letadlu a já se modlím, ať se Máťa nevzbudí. Ať prosím vydrží spinkat až do letadla! Úspěšně procházíme poslední kontrolou. Nikdo nemá problém s horkou vodou v termosce, ani s vodou v lahvičce. V tu chvíli lituji, že jsem vyhodila láhev s vodou pro mě. No nic. Maty je vzhůru a jdeme si sednout do letadla, kde mi u vchodu letušky ochotně vezmou kočárek.

S půl hodinovým zpožděním tedy konečně vzlétáme. Máťa je z letadla nadšený. Kouká z okénka a je hodný. Bála jsem se pláče kvůli zalehlým uším, ale ten malý raubíř se celou dobu jen smál a zajímalo ho především to, kdy ho odpoutám. Ufff, vzlet jsme zvládli parádně!

Rozepínám mu pás a v tom začíná ta pravá divočina. Všechno ho zajímá, neustále po mně skáče, loncuje se sedačkou před námi, rozdělává stolek, vyhazuje časopisy a podobně. Během pěti minut jsem vystřídala pět knížek, ale žádná ho nebavila dýl, jak tři vteřiny.

Chvilka klidu nastává až ve chvíli, kdy pije mlíko. Potom však nepřichází mnou plánovaný spánek, ale řev. Super. Mám pocit, že na nás kouká celé letadlo. Matyáš je jak z hadích ocásků, kroutí sebou, skáče na všechny strany a rozčiluje se, že se ho snažím udržet v sedě na mém klíně. Po pár minutách se mi ho podaří uspat.

Probudil se asi půl hodiny před přistáním, které zvládl opět na jedničku a já obdivuji všechny, kdo s dětmi léta dál a dýl. Pro mě byly tři hodiny vážně maximum.

Při výstupu z letadla se u letušek sháním po kočárku. Ani jedna z nich vlastně neví kde je a tak odcházím docela nervózní  bez něj.

V Turecku na letišti jde, narozdíl od Prahy, všechno jako po másle (jen záchody jsou dost tragický).  Pasová kontrola a všechno okolo trvá jen pár minut. Než nám přijedou kufry, tak Máťovi stíhám dát přesnídávku. Kufry máme všichni všechny, jen kočár stále postrádám. Jdu očíhnout okolí a vidím tu místo, na kterém leží hromada kočárků, jen ten náš ne. Chvíli tu stojím, přijíždí výtah a já už jsem klidná, protože pán, co přijel má v ruce náš Cam.

Ufff. Všechno dobře dopadlo, vycházíme z letiště, nasedáme do autobusu a jedeme k hotelu. Cesta trvá asi půl hodinky, Máťa ji zvládl celkem obstojně. Ubytování jsme během několik minut a já si oddychla, že je tahle šílená část dovolený za mnou.

Jediné, co mě děsí je představa zpáteční cesty. Odlet v 0:35 hod je snad ještě lákavější, než ten v 19:30.

Z hotelu vyjíždíme v deset večer. O půl jedenácté jsme na letišti. Vystupuji z autobusu, v náručí mám spícího Matyáše, kterého úspěšně ukládám do kočárku. Hned u vchodu nás čeká první kontrola. Máťu musím z kočáru opět vyndat. Naštěstí je tak hotový, že se nevzbudil. Úspěšně projdeme kontrolou a spěcháme k odbavení. Vidím obrovskou frontu, ke které se blížíme. Zase mě vomejvaj, když v tom vidím, že se jedná o jiný let. Naše fronta je asi 3x menší a tak se za chvíli dostáváme na řadu. Vše probíhá bez problému a hned procházíme další kontrolou. Dvě hodiny na letišti se táhnou pomalu jak smrad, ale jsem fakt vděčná, že Maty spí.

K letadlu tentokrát jedeme autobusem. Opatrně beru Matyho z kočárku, který si ode mě přebírá nějaký pán. Pevně věřím, že ho ještě někdy uvidím. Myslím kočárek, ne toho chlápka.

Úspěšně si sedám na své místo v letadle, jednou rukou zvládám Matyho pás upevnit na ten svůj a oba nás připoutám. Naštěstí stále spinká. Nevzbudil ho ani vzlet ani turbulence, které doprovázely celý náš let a ani přistání.

U výstupu už vidím kočár. Dám do něj Máťu a hned spěcháme k pásové kontrole. Tentokrát to odsejpá rychle a bez problému. Počkáme ještě na kufry, honem na parkoviště a hurá domů!

Co s sebou na letiště /do letadla :

  • Kočárek ( my máme CAM Cubo)
  • Pití
  • Horkou vodu na UM do termosky
  • Tři dávky UM ( samotný let trval 3 hod)
  • Dostatek jídla  (nějaké ovoce /zeleninu, sušenky, piškoty, křupky, ovocné kapsičky)
  • Vlhčené ubrousky
  • Náhradní oblečení
  • Polštářek /plyšáka
  • Deku
  • Hračky /knížky
  • Dudlík
  • Tablet (na pohádku)

V případě jakýchkoliv dotazů mě neváhejte kontaktovat!

S láskou,

Martina & Matyáš

41 komentářů
  1. Ahoj, kolik těch plen asi zabalit a měla jsi připlacenou nadváhu nebo jste se vešli do těch 15 kg na osobu. Děkuji Jitka

    1. Plen do vody? Těch jsem měla jeden balík z Dmka od BabyLove a ještě jsem jich pár vezla domů. Normálních plen dle potřeb prcka. Nejlepší je si spočítat, kolik plen denně( i v noci) má normálně doma a podle toho se zařídit. Ja počítala 5 plen/den a bylo to málo, musela jsem dokupovat. Maty tam mnohem víc pil a taky víc čůral, takže tak 7-8 plen na den měl.
      S váhou jsme se nakonec v pohodě vešli. Máti věci jsme rozdělili mezi dva kufry.

  2. Krásný článek… do Egypta s námi taky letěla paní s miminkem a to prorvalo 4 hodiny letu, cestující musí být ohleduplný… ♥️

    1. Bohužel i to se může stát. Mně samotné bylo blbý, že plakal, ale přeci ho tam neuškrtím . Každopádně jeho řev trval asi deset minut, takže se to ještě dalo .

  3. Jste šikulové, ja mam z jakéhokoliv dlouhého cestování s tim našim malym raubirem hrůzu Ale taky si říkám, ze to zvladneme s revem nebo bez

    ❤️

    1. Určitě ano! Opravdu co dítě, ti něco jiného. Maty je živel, takže těžko po něm chtít, aby se nehybal. On prostě neposedi .

  4. Vždycky se moc těším na nové články ……jako vždy mě tenhle moc bavil a těším se na další

  5. Marti, moc díky za super článek! Taky plánujem s 15ti měsíčním prckem na dovču ale mám docela strach, tak furt nevím. Chtěla jsem se zeptat na dvě věci: 1) je pravda, že rodiny s malými dětmi dostávají v letadle hned první řady na sezení, aby mohli prckům dát před sebe na zem deky a ti tam měli prostor na hraní?
    2) pokud si stačila všimnout – jak snášeli ostatní děti podobného věku jako Maty let? Plakali nebo v pohodě?
    A nechtěla bys sepsat i nějaké tipy na dovču s prckem? Např. co si určitě vzít a co je zbytečné, jak jsi řešila plíny do vody, co jídlo a pití na dovče?
    Jinak ještě jednou děkuju za užitečné a příjemné počteníčko 🙂

    1. Ahojky, mockrát děkuji .
      1.Ostatní děti ve stejném věku, nebo mladší cestou tam taky dost plakaly. Bohužel na letišti to byla vážně katastrofa, všechno tam trvalo a prcci už byly zpruzelý. Nikdo se nemohl divit. Bohužel. Naopak Let zpátky byl úžasný. Věřím, že kdyby mi Maty cestou tam neusnul u odbavení, pohrál si v dětským koutku atd, tak by to také zvládl lépe.
      2. To pravda určitě není. My jsme seděli pokaždé u křídla letadla, takže někde uprostřed. Místa tam bylo děsně málo, byla to hrůza děs. Ale možná, kdyby se vám povedlo být u odbavení jako první a poprosit je o tato místa tak by Vám je třeba dali /pokud nejsou předem rezervovaná/

    2. Anet, pokud můžu přispět svou zkušeností z nedávného letu na dovču. Tak děti, které s námi letěli, byli usazované většinou spíš kolem křídel, takže střed letadla. A pokud budete u přepážky první, tak nás usazovali od prostředku ke koncům letadla, takže první řada spíš asi na požádání, pokud to bude možné. A děti které s námi letěli – některé let probrečeli, některým se (stejně jako Matymu) nelíbilo to, že musí sedět. Ale hodně jsem koukala že zabíral tablet s pohádkama, knížka a nebo něco dobrého na zub 😉 Cestou zpět před námi seděla dokonce paní se dvěma dětma (tuším tak do 4 let) a taky to zvládla. Myslím si, že hlavní je se zbytečně nestresovat 😉 Hodně štěstí.

  6. ❤ Super, snad se nám bude tenhle článek taky letos hodit
    Moc ráda Vas s Matou sleduju,máme skoro stejně starou holčičku (červen 2016), jsi milá inspirace

Zanechte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML štítky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>