PORODNÍ PŘÍBĚH

Dlouho jsem ZVAŽOVALA, jestli vůbec chci PSÁT o něčem tak INTIMNÍM, jako je právě PORODAle jelikož jste právě o tenhle ČLÁNEK nejvíc psaly a já jsem stará DRBNA, tak po krátké stručné PORADĚ s mužem :

: ,,Táto, nevadilo by ti kdybych na blog napsala náš porodní příběh?“
Tom: ,,Ne.“
: ,,Dík.
jsem se rozhodla, že jo!

Přesto, že je to naprosto INDIVIDUÁLNÍ záležitost, a jen těžko se dají SROVNÁVAT dva PORODY, natož dvě ŽENY, věřím, že pro některé z Vás bude náš příběh PŘÍNOSEM. Já osobně moc ráda poslouchám ZKUŠENOSTI jiných žen a v TĚHOTENSTVÍ jsem to doslova ŽRALA ❤️.

Je STŘEDA 4.5. – čeká nás celkem NÁROČNÝ den. Ráno VSTÁVÁM (na mé poměry) brzy⏰ a jako každý jiný den jdu na PROCHÁZKU se psem 🐶. Říkám si, že dnes už by to OPRAVDU mohlo přijít. V DEVĚT hodin k nám přichází SESTŘENKA s půlroční Verunkou♀️ a jdeme společně navštívit moji SÉGRU. Pěšky! 🙏 CHŮZE do kopce mi dává OPRAVDU zabrat. Těch 16 kg navíc je přeci jen ZNÁT!

Během DNE mě párkrát PÍCHNE v podbřišku, ale NEVĚNUJI tomu zvláštní Pozornost. Na pravidelné KONTRAKCE jsem si už ZVYKLA ( DOPROVÁZELY mě totiž poslední tři týdny těhu , takže nic nového ) . V jednu chvíli je BOLEST opravdu NEPŘÍJEMNÁ, ale ségra s mamkou mě UJIŠŤUJÍ, že „až to přijde, určitě to POZNÁM“  (HAHAHA).

K večeru jdu s mamkou a kamarádkou na VEČEŘI. Pořádně se NACPU a kolem deváté hodiny večer se ODVALÍM (doslova) domů 🏠 . Chvíli po mně se z FOTBALU⚽ vrací i Tom. Ještě ho STIHNU vyprudit, aby si se mnou dal Selfie (kdo by to byl řek, že s břichem doma bude poslední ☺️ ).

Stíháme jít ještě společně do VANY, kde asi milionkrát připustím horkou vodu 💦 (všude totiž píšou, že to pomáhá vyvolat kontrakce 😀). POVÍDÁME si a PODVĚDOMĚ oba víme, že můžu rodit KAŽDÝM dnem.  Co dnem. Každým OKAMŽIKEM!

 Díváme se ještě na TELEVIZI 📺 a okolo PŮLNOCI opět cítím již známé PÍCHÁNÍ v podbřišku. Po 3-4 MINUTÁCH se bolest dostaví ZNOVU. A pak zas. Říkám si, že to beztak zase PLANÝ poplach a ačkoli se o šílené BOLESTI zatím mluvit NEDÁ, nedaří se mi usnout. Vidím na Tomovi, že je trochu NERVÓZNÍ a tak v jednu hodinu RÁNO budím MAMKU ( pro jistotu 🙏 ) . CHUDÁK je celá vyděšená, ale po CHVÍLI zavelela:

„Jeďte!“

Kontrakce přichází PRAVIDELNĚ po TĚCH minutách. Naposledy KONTROLUJI jestli mám VŠE sbalené a vyrážíme do PORODNICE v Jablonci nad Nisou. Ve Vrchlabí ještě VOLÁME na příjem (číslo v telefonním seznamu hledám asi sto let 🙈 ) , že jsme na CESTĚ. Během jízdy si s Tomem hodně POVÍDÁME o tom, jak to asi bude dlouhý a jak bude maličký VYPADAT. Já tajně doufám, že BOLEST už horší být nemůže (hahahahaha).  Najednou se mi to VŠECHNO zdá naprosto NEUVĚŘITELNÉ! Těch DEVĚT MĚSÍCŮ vlastně rychle UTEKLO a hlavně.. z nás budou RODIČE! Z NÁS?!

Kontrakce STATEČNĚ PRODÝCHÁVÁM a v duchu PROKLÍNÁM vsechny, co tvrdily, že kontrakce jsou „jako silnější menstruační bolesti“. 

  To určitě ty vole!“

Před DRUHOU hodinou ranní jsme ( po pouhých 40 minutách 😈 ) dorazili na místo. Vystupuji z auta, v zápětí mě ale ZASTAVUJE další kontrakce. OPÍRÁM se o Toma. Nemůžeme najít NOČNÍ vchod do NEMOCNICE, ačkoli jsme šli kolem nejmíň 100x při každé KONTROLE… (klasika 😅 ) .

Na příjmu vytahuji PORODOPIS a souhlas o JMÉNĚ a PŘÍJMENÍ z matriky. Čeká mě VYŠETŘENÍ, Z KTERÉHO nemám STRACH. Těším se na každou ZPRÁVU o MIMINKU . Vyskakuji na kozu, VYŠETŘÍ mě sestra (ok…měla jsem mít strach, bolí to jako 🐷 ). Sděluje mi, že jsem otevřená POUZE na DVA prsty ✌️ . Natočí OZVY miminka a my opět stíháme jedno cool SELFIE  .

Průběžně DÁVÁME vědět DOMŮ. Mamka STRAŠÍ, že prorod bude ještě DLOUHÝ (PROKLÍNÁM mámy, co mají VŽDYCKY pravdu).

Po chvíli přichází mladá sympatická DOKTORKA. Domluvíme se, že mého ošetřujícího GYNEKOLOGA  a zároveň PRIMÁŘE je zatím ZBYTEČNÉ volat. S úsměvem na tváři nám oznamuje, že miminko je v POŘÁDKU, daří se mu DOBŘE (uleví se mi) . Jdu ještě na ULTRAZVUK, odhaduje porodní VÁHU na cca 3,5 kg ♂️. To mě trochu DĚSÍ. Čekala jsem tak MAXIMÁLNĚ 3 kilča! 🙈

Sestřička nás poslala do ŠATNY. Já dostávám bílou KOŠILI, Tomáš nemocniční „triko a kalhoty“ MODRÉ barvy. SESTŘIČKA mě ještě stihne UPOZORNIT, že mám košili OBRÁCENĚ (hahahaha). Přesouváme se na PORODNÍ SÁL, kde začínáme se samotnou PŘÍPRAVOU na porod.

V hlavě mám jednoho VELKÉHO strašáka – KLISTÝR 👻. Celé těhotenství jsem se ho BÁLA, dokonce jsem ho chtěla ODMÍTNOUT. Nakonec se ale NEODVAŽUJI cokoli říct. Sestřička se mě PTÁ, zda u toho chci mít PARTNERA.

„Rozhodně NE!“,

odpovídám. Tom ODCHÁZÍ na chodbu a my jdeme na TO! KLISTÝR jsem zvládla, zpětně jsem dokonce MOC ráda, že jsem NEODMÍTLA.

SESTŘIČKA se mě ještě ZEPTÁ, zda něco nepotřebuji a nechává nás O SAMOTĚ. Snažím se co nejvíc CHODIT, kroužím po POKOJI, při kontrakci se vždy ZASTAVÍM na střídačku buď u žebřin, nebo u Toma. Občas si dám HROZNOVÝ cukr. Dýchám. Soustředím se. Blíží se třetí hodina. Oba jsme velmi UNAVENÍ (já teda o poznání víc, než Tom 😓).

Kontrakce SÍLÍ , lezu do SPRCHY. Horká voda mi moc POMÁHÁ. Tom je stále se mnou. Nespouští mě z OČÍ. Sprchuje mi střídavě ZÁDA a BŘICHO, občas hopsám na BALÓNU, při kontarci se většinou ZVEDÁM. SOUSTŘEDÍM se. Vzpomínám na RADY porodní duly, mamky, kamarádek. Snažím se být UVOLNĚNÁ, nezatínat ZUBY, nekrčit OBOČÍ. Je to NÁROČNĚJŠÍ než jsem si vůbec uměla PŘEDSTAVIT.

Kolem PÁTÉ hodiny přichází SESTŘIČKA, která mě PROHLÍDNE.  Jsem OTEVŘENÁ jen na TŘI  prsty. Nabízí mi píchnutí PLODOVÉ VODY. ODMÍTÁM. Chci počkat na PRIMÁŘE. Monitorují miminko, sestra mě POCHVÁLÍ, jak to krásně ZVLÁDÁM. Konstatuje, že KONTRAKCE mám podle grafu velmi SILNÉ, nabízí mi léky na BOLEST. Taktéž ODMÍTÁM. Vracím se do SPRCHY.

PRIMÁŘ přichází kolem SEDMÉ hodiny. Po vyšetření mi sděluje, že jsem se od posledně víc NEOTEVŘELA. PRŮBĚH porodu je velmi POMALÝ. Ptá se, zda chci PÍCHNOUT plodovku. Ačkoli jsem byla VŽDY zásadně PROTI, nakonec SOUHLASÍM. Ne vždy je vše tak, jak si PLÁNUJEME. Jsem 24 hodin VZHŮRU. Cítím šílenou ÚNAVU, VYČERPÁNÍ, NERVOZITU. Pichnutí vody se však NEBOJÍM. Všichni mě ujišťovali,  že to NEBOLÍ. Věřím jim.

 3,2,1- kontrakce- jdeme na TO!
„Panebože, to co drží v ruce dá opravdu do mě?!“

říkám si. Ano, DAL. BOLEST je neskutečná. Jsem v KŘEČI, PROSÍM doktora, ať toho NECHÁ, už to nemůžu VYDRŽET. Kontrakce USTALA,  vodu se stále nepodařilo PÍCHNOUT.

„Nemůžu se k tomu dostat! Porodní obaly se stáhly! „, slyším.

Tomáš SPĚCHÁ ke mně, DRŽÍ mě, UKLIDŇUJE. Najednou cítím jak mi po nohách POMALU odtéká teplá voda. HODNĚ vody. KONEČNĚ doktor VYNDÁVÁ RUKU. Ještě na mě MLUVÍ sestra. NEVNÍMÁM ji. NEVNÍMÁM nic. VŠICHNI odchází. Psychicky se HROUTÍM, hrozně BREČÍM. Stále cítím dole tu šílenou ŠTÍPAVOU bolest. Vidím Toma, jak mu tečou SLZY po TVÁŘI. Říkám si, že to snad NEZVLÁDNU, že SELHÁVÁM, že prostě nejsem dost SILNÁ. Nechci aby mě takhle viděl.

SBÍRÁM poslední SÍLY. Vstávám a jdu znovu do SPRCHY. Po nohách mi stále postupně ODTÉKÁ plodová voda. Jsem VYČERPANÁ, navíc mám hrozný HLAD. Přichází sestra, dovolí mi sníst PŮLKU jogurtu. Mám pocit že je to NEKONEČNÉ. Na zatínání zubů už se dávno NESOUSTŘEDÍM. Kontrakce jsou stále SILNĚJŠÍ, přichází po 1-2 minutách. Tom mi stále SPRCHUJE záda. Už nemám sílu STÁT. Každá další kontrakce mi PODLAMUJE kolena. Přichází sestra, musím na MONITOR. Když ležím, kontrakce jsou NESNESITELNÉ. Přichází primář, vyšetří mě. Maličký nechce SPADNOUT do porodních CEST. Jsem otevřená na necelých SEDM prstů. Nabízí mi léky na BOLEST. Opět ODMÍTÁM, ale Tom mě prosí abych si něco VZALA. SOUHLASÍM. Sestra mi píchá něco nad zadek. Za pár minut cítím Úlevu. Jsem MIMO. Mezi kontrakcemi USÍNÁM. Tom sedí vedle postele, drží mě za RUKU. Nemam absolutně PŘEHLED o čase. Vlastně mě to ani NEZAJÍMÁ.

Pomalu cítím, že se PROBÍRÁM. Léky PŘESTÁVAJÍ působit. Na SÍLU kontrakcí nejsem absolutně PŘIPRAVENÁ. Z ničeho nic jsem plně při SMYSLECH. Mám chuť si rozpárat břicho a dítě vyndat. Přichází sestra. VIDÍ, že už jsem naprosto VYČERPANÁ. Nemůžu už pořádně DÝCHAT, tak mi nabízí KYSLÍK, aby mi s tím POMOHL. MASKU už si ani nejsem schopná sama DRŽET. Pomáhá mi Tom. DÍVÁM se na něj, SLZY mu tečou po TVÁŘÍCH. Hlavu mi probleskne, že bych to bez něj NEZVLÁDLA. Jsem nepopsatelně ŠŤASTNÁ a VDĚČNÁ, že je tam se mnou.

Přichází starší hodná SESTŘIČKA. Otáčí mě na BOK, musím trošku ZATLAČIT. Nevím co přesně DĚLÁ. Přes šílenou BOLEST kontrakcí nemám ani šanci to CÍTIT. POSLOUCHÁM, co říká a vědomuji si, že její PŘÍTOMNOST mě UKLIDŇUJE. VĚŘÍM ji. Najednou malý PADÁ do porodních CEST.

 „Za chvíli jdeme na to!“

volá sestřička. Primář stojí PŘIPRAVENÝ za dveřmi. Ležím na ZÁDECH, držím se za KOLENA, přitahuji k nim HLAVU. Párkrát ještě ZATLAČÍM s pomocí sestry. Prosím ji ať NEDOCHÁZÍ. Mezitím přijde doktor.

V každé kontrakci mám TŘIKRÁT zatlačit. Sestra mě chválí, prý to ZVLÁDÁM moc dobře. Snažím se dělat vše co mi ŘÍKÁ. Primář  už má v ruce NŮŽKY na NÁSTŘIH.

 „Jestli to není nutné, tak bych raději bez nástřihu“, říkám.

Dostávám rychlou ODPOVĚĎ,že to nutné JE. Určitě bych se stejně ROZTRHLA sama bůh ví kam až. Nástřih CÍTÍM, bolí to, štípe to. Kontrakce jsou ŠÍLENĚ silné. Dvě zatlačení vždy VYDRŽÍM, na konci TŘETÍHO už nemůžu. Řvu jako LEV. Nechápu kde se ve mně ten HLAS bere. Tom stojí za mnou, DRŽÍ mě a podporuje.

„Už to bude, už vidím hlavičku“, říká.

NERVOZITA je znát i na personálu. Matyášek je moc DLOUHO v porodních CESTÁCH. Musí VEN. Sestra mi POMÁHÁ zatlačením na BŘICHO. Na pomoc PRISPĚCHÁ i druhá. Tlačí z obou BOKŮ. Cítím šílený TLAK v celém těle. DOUFÁM, že už se to blíží! SEDMÁ kontrakce, DVACÁTÉ  zatlačení –  hlavička je VENKU. Na další zatlačení i RAMÍNKA. Cítím neskutečnou ÚLEVU.

 „Ahoj chlapečku“

říkám TĚLÍČKU, které mám nejednou na BŘIŠE. Z očí se mi valí SLZY. Otočím se na Toma, je dojatý.

„Proč nebrečí?!“

, ptám se trochu HYSTERICKY. Sestra mě ujišťuje, že je vše v nejlepším POŘÁDKU.

Pak ODNÁŠÍ malého do VEDLEJŠÍ místnosti, Tom JDE s nimi. Za malou CHVILIČKU  se vrací i s Matyáškem v NÁRUČÍ. Dívá se na něj a dojetím mu tečou slzy. Cítím neskutečnou LÁSKU, ŠTĚSTÍ, POKORU a HRDOST. 

Ještě však NEMÁME vyhráno. Musím porodit PLACENTU, která se nechce ODLOUČIT za žádnou cenu. Strašně mě všechno bolí. Vím, že pokud se to NEPODAŘÍ, budu muset pod NARKOZU. Snažím se že všech sil. Přichází sestřička s BYLINNÝM olejem a MASÍRUJE mi břicho. Po chvíli cítím,  jak doktor tahá PLACENTU ven. Uff! NESKUTEČNĚ se mi ulevilo.

Dostávám MEZOKAIN na umrtvení, a doktor začíná ŠÍT zranění.

„Auu! “ vyjeknu.

Přidává ještě jednu INJEKCI,přesto však cítím KAŽDÝ steh.

„Šíleně to leje!“ říká.

Sestra mu podává další a další vatové TAMPÓNY. Krvácení se NEDAŘÍ zastavit. Celý SPODEK mě hrozně BOLÍ a štípe. Pokaždé, když se pokusí VYNDAT zrcadla, cítím jak mi teče teplá KREV po NOHÁCH. Po několika minutách se krvácení NAŠTĚSTÍ daří zastavit. Všichni odchází.

Po 14 nepopsatelných hodinách STRACHU, VYČERPÁNÍ a hlavně BOLESTI máme naprosto nádherného ZDRAVÉHO úžasného SYNA a já jsem nejpyšnější MÁMA na celým světě. Při pohledu na něj zapomínám na všechnu tu bolest.

Netušila jsem , že se člověk může podruhé ZAMILOVAT do téhož člověka. A hle, ONO to jde. Přítomnost PARTNERA u porodu považuji za VELEDŮLEŽITOU a upřímně nechápu, když ho tam žena nechce. Nebo hůř, když CHLAP nechce.

Na Toma jsem HRDÁ. Byl mi celou dobu neskutečnou OPOROU. Jak PSYCHICKOU, tak i FYZICKOU a vím, že bez něj bych to NEZVLÁDLA.  Krom jiného to náš VZTAH to posunulo na další metu. Teď jsme RODINA.

Přesto, že to po celou dobu neskutečně BOLELO a myslela sem, že UMŘU, byl to ten nejkrásnější a nejsilnější OKAMŽIK v mém (našem) ŽIVOTĚ. Prošli jsme si NEBEM a PEKLEM zároveň a z Máti je teď ANDĚL s ĎÁBLEM v těle. No hlavně, že víme PŘÍČINU 🙏😅.

P. S.  Za sebe můžu říct že je neskutečně důležitý výběr gynekologa i porodnice (nejen při porodu) a důvěřovat všem přítomným je opravdu potřeba. Péče všech v jablonecké nemocnici byla nadstandardní. Od doktorů,  sestřiček, po sanitáře i uklízečky…ti všichni byli naprosto precizní, profesionální, pozorní a zároveň velmi milí a ochotní. Neměla jsem s ničím problém. Dokonce jsem během hospitalizace byla 4x na kontrolním ultrazvuku, aby si byli jistí, že po komplikacích,  je vše v pořádku.

 S láskou,

Martina ❤️
120 komentářů
  1. Můj obdiv patří Vám:-) Hodně dojemný příběh. Abych pravdu řekla , nedovedu si takhle dlouhý, bolestivý porod představit. Jelikož mám za sebou taky porod , ale naštěstí můj porod byl velice rychlí . Maleho jsem porodila za 12minut . Žádné komplikace jsem neměla. Klobouk dolů před Vámi:-)

  2. Mám nutkání napsat komentář… jen nevím, kde začít.. jsem stejně stará jako ty. Snad jen – klobouk dolů. Oběma. Slzám jsem se neubránila.. moc krásně napsáno, přečetla jsem to jedním dechem. Přeji Vaší rodině jen to nejlepší do dalších let. 🙂

  3. Ahoj, klobouk dolů před tak narocnym porodem :-). Mam doma 2 měsíčního ondraska a porod jsem mela rychli. ..3 hodiny. Je to strasne individuální a smekám predevsema kteří si to proŽili tak jako ty. Jste Krásná rodina a moc me baví vás s matyáškem sledovat :-)mějte se krasne a přeji Matyáskovi Hodně zdravíčka k 1.narozeninám 🙂

  4. Krasny pribeh! A musim rict, ze jsem ho obrecela…jsi fakt statecna a partner uzasny! Vzpominala jsem u toho na svuj porod, za chvili uz to bude taky rok ale muj porod byl velmi rychly. Proto mas muj obdiv jak jsi to zvladla a neumim si predstavit jak bych toto zvladla ja… Matymu vse nej 🙂

  5. Neskutečně krásně napsané, po celou dobu mi šel mráz po zádech ukončené slzou na závěr!
    Přeji Tvé rodině jen to nejkrásnější v životě! Jste skvělý

  6. Krásně napsaný příběh, jsi statečná a partner také. Jsem o rok mladší než ty, ale myslím si že v blízké době se mě to bude týkat také. Tvůj blog ráda čtu, jsi inspirací. Přeji hodně štěstí a hlavně zdraví!!

  7. Moc hezky napsané 🙂 Taky mám Matyaska, jen narozeného o pár dní později než ty. Rodila jsem pět dní,takže si dokážu představit co si si prožila. Ale když se pak koukneme na ty naše prcky, tak to za to stálo 🙂

  8. Teda Marťo… velmi dojemný, napínavý a velmi procitěný příběh.. musím říct, že mě to velice dojalo…krásně popsaný porod… musím říct? Že jsem u porodu byla (ne u vlastniho- děti ještě nemam) u přirozeného porodu í u porodu císařem, Takže si to dokážu živě představit a musím říct, že porod sám o sobě je dojemný i když je „cizi“… je to plné emocí, napětí, štěstí, bolesti a očekávání a myslím si, že mít partnera u porodu je velice důležité.. a Tom je zdarnym příkladem toho, jak Moc je to důležité… podle toho co píšeš se zachoval úžasně a tak jak by to správně mělo být.. je vidět, že to je gel í zodpovědný a uvedomely táta s velkým T!!! Tohle je opravdová láska RODINA!!!! Moc se mi tento článek líbí a klobouk dolů za to!!! Za To, že si to všechno zvládla a byla si silná!!! Silná í když bolest byla velká!! Neztratila si naději a bojovala.. a je z toho to nejkrásnější!!!

  9. Ahoj, luxusně napsané. Vrátila jsem se o 5 měsíců zpět a vzpomněla si na můj porod. Samozřejmě jsem si u tvého příběhu poplakala

  10. Ahoj, luxusně napsané. Vrátila jsem se o 5 měsíců zpět a vzpomněla si na můj porod. Samozřejmě jsem si u tvého příběhu poplakala

  11. Teda Marťo… velmi dojemný, napínavý a velmi procitěný příběh.. musím říct, že mě to velice dojalo…krásně popsaný porod… musím říct? Že jsem u porodu byla (ne u vlastniho- děti ještě nemam) u přirozeného porodu í u porodu císařem, Takže si to dokážu živě představit a musím říct, že porod sám o sobě je dojemný i když je „cizi“… je to plné emocí, napětí, štěstí, bolesti a očekávání a myslím si, že mít partnera u porodu je velice důležité.. a Tom je zdarnym příkladem toho, jak Moc je to důležité… podle toho co píšeš se zachoval úžasně a tak jak by to správně mělo být.. je vidět, že to je gel í zodpovědný a uvedomely táta s velkým T!!! Tohle je opravdová láska RODINA!!!! Moc se mi tento článek líbí a klobouk dolů za to!!! Za To, že si to všechno zvládla a byla si silná!!! Silná í když bolest byla velká!! Neztratila si naději a bojovala.. a je z toho to nejkrásnější!!!

  12. Ahoj Marto, krásně napsané,hormony udělaly své a slzám jsem se neubránila. Budu doufat,že za měsíc,kdy mi porod čeká,budu tak statečná jako Ty měj se hezky a malému vše nejlepší

  13. ❤ krasny pribeeh slzy mi stekali po tvari ked som to čitala zazila som si to tiez pred rokom ako vy len o 12 dni neskor ale nebola som taka odvazna a silna preto som si dala epiduralku na bolesti takze palec hore pre vasu odvahu a silu ❤

  14. Krásně napsané, připadá mi to skoro jako kdybych četla o svém porodu, akorát já po 15ti podobných hodinách, kdy jsem se neroztahovala a malý neklesal dostala ještě vyvolávačku v kapačce a za další dvě hodiny byl Tomášek na světě.. ať je porod jakkoliv těžký, vždy stojí za to 🙂

  15. ❤ krasny pribeh tiekli mi slzy po lici ked som ho citalaa zazila som si tento krasny pocit tiez pred rokom ako vy len o 12 dni neskor ale nebola som taka silna ako vy a dala som si na bolesti pichnur epiduralku takzee vam davam palec.hore za odvahu a.silu ste krasna rodinka sledujem vas

  16. Krásně napsané..neumím si představit takhle dlouhý porod..Muj trval 2 hodky i s cestou..po příjezdu jsem šla rovnou na sál. Prasknutí vody bylo příjemné,o nastřihu jsem vůbec nevěděla a hlavně přítomnost manžela byla k nezaplacení!

  17. Ja nic psat nechtela, ridim se heslem „kdyz nemas rict co hezkeho, radeji mlc“, ale kdyz o to zadas… je mi moc lito dalsiho zpackaneho porodu, kterych je v nasich porodnicich vetsina a ze jsi musela s klukama zazit zrovna tohle.. porod nema byt hrůza co se musi prezit a vytrpet, ale to je jeste dlouha cesta nez to u nas bude fungovat cele jinak.. Matymu preju vsechno nejlepsi k prvnim narozeninkam a hlavne kupu zdravi, protože to je nejvic a vse ostatni ma 🙂 a snad priste zazijes zrozeni daleko lepe ase dostane se vam ucty, respektu a empatie

  18. Krásně napsaný, máte můj obdiv. Ukápla mně slzička a díky tomu jsem si připomněla svůj porod❤️ Je to krásný pocit když dokážeme dát někomu život❤️

  19. ❤️❤️❤️ Úžasně napsané, slzám jsem se neubránila a vzpomněla si na svůj porod před 10měsíci. Mám stejné pocity s tím, že jsem byla strašně ráda, že tam se mnou přítel byl! Bez něj bych to nezvládla, byla to obrovská podpora a jsem za to ráda! Tvé články mě baví, jen tak dál!

  20. Marti, napsala jsi to skvěle, nemám slov a ještě teď mi běhá mráz po těle a lesknou se mi oči… jsi úžasná, že si tohle zvládla (o příteli ani nemluvím);) Mám 14měsíčního chlapečka a přesto, že jsem měla rychlý téměř bezbolestný porod, přítomnost tatínka pro mě byla důležitá stejně jako pro tebe a nedokážu si to bez něj představit 🙂 přeji tobě i tvé rodince jen samé štěstí a Matyáškovi vše nej nej nej k 1.narozeninám :*

  21. Marti, jsem ráda,že si tento článek napsala- je psaný od srdce a upřímně mě dojal a překvapil – si moc statečná 🙂

  22. Neskutečně nádherně napsané. Je mi 21 a sama bych miminko chtěla už co nejdříve a moc doufám, že v sobě najdu tolik síly, jako jsi našla ty!

  23. Opravdu krásně napsané, smekám nad tím jak jste všechno společně zvládli! Jste úžasní, velkému oslavenci přeji Všechno nejkrásnější do života, hlavně zdravíčko. Vše ostatní má! ♥

  24. Diky Tobe jsem si vzpomnela,jako to vlastne bylo,on clovek,kdyz ma toho prcka,tak opravdu na to vse zapomene,rikam si nekdy,jak jsem to vubec mohla zvladnout A nejhorsi bylo snad to siti

  25. Úžasné, tebe i partnera moc obdivuji a část, kde píšeš o tom jak mu tekly slzy, mě naprosto dojala a málem tekly i mě. Jsi moc statečná a určitě i skvělá máma, klobouk dolů. ikdyz popravdě se teď porodu bojím ještě tak stokrát víc než předtím

  26. Úžasné, tebe i partnera moc obdivuji a část, kde píšeš o tom jak mu tekly slzy, mě naprosto dojala a málem tekly i mě. Jsi moc statečná a určitě i skvělá máma, klobouk dolů.;-) ikdyz popravdě se teď porodu bojím ještě tak stokrát víc než předtím 😀

  27. Páni. Celý jsem to probrečela, dala to přečíst mámě a ta to taky celý probrečela. Nemám slov. Za mě úplně nejlepší příběh o porodu, který jsem kdy četla. Jste silná žena, moc Vás obdivuji.

    1. Ženy vy jste úžasné ❤️. Ty i maminka ❤️. Moc děkuju za nádherný komentář! Je skvělý vědět, že to, co dělám má smysl. ❤️❤️❤️

  28. Pôrodný príbeh je krásne napísaný od srdca. A hlavne Matyáškovi prajem krásne narodeninky!

  29. Moc krásný příběh i blog – všechno si čtu a recepty taky zkouším a jsou boží, děkuju <3

  30. Tak sem si podbrecela. Moc krásné napsaný a samozřejmě silný příběh. Já sama sem před rokem rodila. Bohužel přišli komplikace a malá šla císařem. Ale pravdu máte v tom že, kdyby tam manžel nebyl tak asi ani já nejsem .
    To těším se na příběh od Toma.

  31. Krásně napsané, i když ještě nemám děti, tak tohle mě opravdu dojalo k slzám 🙂 díky za to že o takovém intimním zážitku dokáže někdo napsat a popsat to tak skvěle, že se na porod žena začne i těšit, když jí zaplavý takova laska :). Děkuji

Zanechte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML štítky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>