Rodičovství bez filtru

Když se staneš mámou, namísto vysokoškolačkou….

Pořádně nevím, jak mám svoji myšlenku uchopit, abych se někoho nedotkla.

Dnešní svět je totiž k nám, ženám, v tomhle směru nespravedlivej. Kolem sebe mám spoustu holek, co se snaží o miminko a zkrátka to nejde. Ne přirozeně. Proto podstupují všelijaká vyšetření i konzultace, berou hormony, vitamíny, bylinky a chodí na umělé oplodnění. Je to strašně náročný a vyčerpávající jak pro ně, tak pro jejich partnery a myslím, že to zoufalství si nedokážu ani představit.

A teď si představ, že ti je 19, máš čerstvě po maturitě a na stole ti leží 4 dopisy z vysokých škol o přijetí. Jeden vyplněný zápisový lístek a jeden pozitivní těhotenský test.
Najednou stojíš před životním rozhodnutím. Buďto se vzdáš svých snů a cílů pro dvě čárky, který ti jasně říkají, že za 9 měsíců se z tebe stane máma. A nebo půjdeš na potrat.
Děti si sice vždycky chtěla, ale doprdele ne teď. Ne v 19. Ne neplánovaně. Ne když máš jít studovat. Ale taky nechceš žít s tím, že jsi zabila svoje dítě. Nechceš na to myslet každý den po zbytek svýho života. Víš, jak moc je tohle choulostivý. Víš, že tvoje babička nemohla otěhotnět dlouhých 12 let. Víš, jaký to s sebou nese rizika. Víš, že dalších X žen by dalo cokoli za to, mít takový štěstí, jako ty. Štěstí? Je to vlastně štěstí?  Jasně, že je.

Rozhodneš se, že si dítě necháš.
Setkáš se s různými reakcemi. Někdo tě obdivuje, někdo tě odsoudí.

Stydíš se. Stydíš se, že jsi první ze třídy, co bude mít dítě. Stydíš se to přiznat známým a tak mlčíš do doby, než je to vidět. Modlíš se, ať nepotkáš žádnýho učitele z gymplu. Nechceš totiž vysvětlovat, proč někdo, s tvým prospěchem nenastoupil na nejšku. A pak někde slyšíš, že se ti jen nechtělo makat a tak sis udělala dítě. A chce se ti ze všeho brečet.

Popravdě o tom všichni vědí velký hovno.
Je strašně těžký a smutný, když nemůžeš otěhotnět. Ale taky je zatraceně těžký se rozhodnout správně, když otěhotníš neplánovaně. Neřekneš si „Teď chci dítě.“. Nepřipravíš se na to. Prostě to najednou je a ty se s tím musíš vypořádat, jak nejlíp umíš. Tak, aby ses na sebe podívala do zrcadla a nebylo ti zle. Ať už si dítě necháš, nebo ne. Je to tvoje rozhodnutí a je správné pro tebe. A ne, neotěhotněla jsi proto, že se nechráníš. Otěhotněla jsi přes antikoncepci, kterou jsi pravidelně brala. Překvapení. Ani ta není 100%.

Já jsem se rozhodla se tomu všemu postavit čelem a tak se ze mě za devět měsíců vážně stála máma. Máma, co nadevšechno miluje svoje dvě děti. Máma, která dělá chyby, měla by by mít víc trpělivosti a menší nároky. Máma, která je dneska sama na sebe pyšná. Protože se z toho neposrala a zvládla porodit 2 zdravý děti. Pochybovala jsem celých 9 měsíců. Poprvé i podruhé, co jsem byla těhotná. Pochybovala jsem o sobě. Jestli to zvládnu, jestli to vlastně chci. Dneska vím, že já,  jsem to jediný na tomhle světě, o čem pochybovat nemusím. Já sama sebe nehodlám zklamat. A nezklamu ani svoje děti. Já ne.

I tak se mi ale v životě dějí věci, který mě nutí přemýšlet nad tím vším. Nad správností svých rozhodnutí. A ano, je mi líto, že jsem nešla na školu a že jsem si neužila mladí. I to, že jsem nezažila vysokoškolskej život a párty s kámošema. Poslední dobou nad tím přemýšlím častěji, než kdy předtím i než bych chtěla a říkám si, že jsem prostě o tohle všechno přišla. Závidím mým kámoškám jejich bezstarostný životy, kdy se rozhodují jen samy za sebe.

A víte co? Myslím, že je to v pořádku.

Jsem šťastná za kluky. Jsou to nejlepší ze mě. A nechci, aby to vyznělo tak, že lituju toho, že je mám. To vůbec ne.

Já jen, že to není vždycky snadný. A že bych kolikrát chtěla prásknout dvěma a utéct. Být prostě zase ta 19 letá holka, která nemusela řešit to, co dnes…

 

 

34 komentářů
  1. Ja jsem se stala mamou ve 23 letech, maly ted za 3 dny bude jeden rok. Na vejsku jsem sice nesla, ale zato jsem odcestovala za ocean v 19. Taky si obcas rikam “co by bylo, kdyby…”, ale ani jednu sekundu nelituju mych rozhodnuti. Jsi silna zenska, Marti. Mas to v hlave srovnany a mas svy priority! Kluci vyrostou a pak si budes uzivat jeste vic! ❤️

  2. Asi bylo těžký tohle napsat a svěřit se. Ale myslím, že to takhle cejti každá druhá máma. Nebo aspoň já jo. Taky mám občas stejný pocit a to otěhotnění bylo plánovaný! Stejně z toho všeho vyplývá to samý… Jsme mámy, který by se pro svoje děti rozdaly a ničeho nelitujeme

  3. Mluvíš mi z duše! ❤️ Mám to úplně stejně… A jak píšeš, je to štěstí a my to všechno zvládnem!

  4. Úplně to chápu a tleskám za tak hezky sespsaný článek . Já si myslím, že je to úplně normální a každá má někdy takový myšlenky. I já také neplánovaně v době, kdy jsme si teprve zařizovali svůj byt. Takže hypotéka, půjčky, nový život a buuum duch na těhotenským testu . Je to složitý a těžký asi ve všech možnostech.

  5. Moc Vám fandím. Je dobře, že si to sama umíte „přiznat“ a ventilovat své pocity. Já jsem otěhotněla poslední rok na bakalářském studiu a nakonec jsem ho ukončila s prckem o půl roku později. Pak jsem se dozvěděla, že Bc. vlastně skoro nic není ok no no původní plán byl být paní inženýrka a mít skvělou práci. Ale vždy sem chtěla mít také děti a to ne ve 30, což s tím moc nekorespondovalo a pak jsem vše přehodnotila. Jsem na sebe pyšná za to, že jsem s dcerou zvládla ukončit alespoň Bc., ale dál na Ing. už ani nechci. Nestojí mi to za ten ztracený čas s mojí dcerou ❤️❤️❤️ přece jen rodina je nejvíc a být mladá maminka má spoustu výhod

  6. Já osobně jsem si plnohodontně odstudovala na VŠ 3 roky, navazujícího magistra jsem dokončila již s prací a pak hned otěhotněla. Sice neplánovaně, ale nepřekvapivě ( 5 let jsem již nebrala antikoncepci a s dnes již manželem jsem v té době byla 10 let). Co ale chci napsat je to, že studium tak rychle uteklo a je to opravdu zanedbatelná doba oproti tomu co prožívání teď se synem. 🙂 To na světě nenahradí nic. Rozhodla jsi se správně. ♥️ A studovat se dá celý život.

  7. Dobrý den, já vás chápu! Úplně! Často na ty bezdětné mámy myslím, protože mě prostě sere jejich jednoduchý život, když já už mám dítě. Dobrovolně jsem otěhotněla, nebyla jsem úplně zdravá, Ing. státnice jsem dodělávala ve 13tt, takže mi bylo už 24, zažila jsem si studentský život a stejně mě štve spousta lidí, kteří cestují jako novomanželé atd. atd. Tím vším vlastně chci říct, že jste skvělá, fakt skvělá ženská, já si stěžuji na to samé co vy a zažila jsem o tolik více, mám zatím 1 dceru. Ale přesto všechno znám vaše pocity i pochyby. Tak na naše skvělé zdravé děti, které milujeme, přestože máme vlastní životy a prožívání.

  8. Myslim, že je v pořádku říct to nahlas, ať už pochybovala jsem o sobě nebo někdy je těžký přijmout, že jsem zahodila nějakou životní šanci atd. Je fajn když to takle napíšete a dostane se to víc do povědomí lidí, že my mámy nejsme dokonalý.. a každopádně s vámi soucítim, souhlasim. Vždycky tu bude co by kdyby, ty ženy co otěhotněly neplánovaně to znaj. Ale musíme si řikat, že to byl zásah osudu a nebo že život dobře vědel, co potřebujeme víc než my sami.

  9. Až ti bude 30 a budeš si už užívat protože děti už budou velké a samostatné, tak kamarádi co si teď užívají party budou závidět zase tobě, že už to máš za sebou 🙂

  10. Marti tady na blogu zůstanete Prokopová? Měla jsem to dost podobně a taky nelituji ikdyz je to občas na palici ‍♀️

  11. Prajem celej tvojej rodine Marti len to najlepšie.. Je dobré si v dnešnej dobe prečítať a pravdivé myšlienky. Tvoj Instagrame blog sú z mála veci ktoré čítam na nete a denno denne sa na nich teším. Ja som si od študovala 5 rokov na výške a potom ešte čakala do svadby mam 30 Rómov zdravého krásneho 2 a pol ročného syna a druhe miminko na ceste a priznám sa ze čím viac nad tým rozmýšľam ze som bola strašne blbá že som do toho nešla skôr a čakala ale na druhej strane som nesmierne vďačná že môžem byť MAMOU!

  12. Když jsem zjistila že jsem těhotná tak jsem byla rok po maturitě a měsíc na nové pozici vedoucí. Upřímně v první chvíli jsem se rozbrecela ale už ani nevim jestli smutkem že ze mě nebude velká paní šéfová, že jsem těhotná s klukem se kterým jsem 7 měsíců a nebo jsem se rozbrecela radostí že budu máma. Nikdy před tím jsem pořádně nepřemýšlela nad dětmi v kolika létech a kolik děti ale jedno jsem věděla že jednou je snad budu mít, ale ne v čerstvých 20. Poslední měsíc před porodem jsem byla klasický případ uzkostny a depresivní tehotny ženský která Brecela každý večer že nezvládne péči o dítě. A ejhle zvládla a už ji budou 3 roky a teďka se tomu směju.
    Ale co tím chci říct že dite pro holku/ženskou je ten nejlepší osud a každá to zvládneme jak nejlíp umíme.

  13. Ahoj, diky za tenhle článek, za popsání pocitu, co jsi prožívala…A pochyby mame každá…Ja u tebe hledala inspiraci, jak zvladnout dvě děti s malým věkovým rozdílem, dost me to ted děsí:-) I kdyz jsem se stala mámou az po VŠ a par letech prace, tak někdy me taky mrzí, ze nemůžu uz bezstarostně cestovat a jit, kam bych chtela. Nemáme hlídání, takže za rok a půl jsme byli sami pouze jeden vecer… A někdy je to na palici.

  14. Já jsem vždycky chtěla jít na konzervatoř…a i dnes si postesknu, když sledují herce ne jevišti, proč jsem tam nešla (teda aspoň zkusit přijímačky :D) …Ale v zápětí si řeknu, že je to vlastně dobře, být teď někde v Praze, chodit na jeden konkurz za druhým, neměla bych teď svého syna. ❤ Věřím na osud a věřím, že vše, co se stane (nebo nestane) se stane z nějakého důvodu, abychom později byly šťastní. A já jsem.
    Ale v tomto směru ti rozumím!

  15. Mame za sebou presne to kolecko umeleho oplodneni.. ☺️ Ta bezmoc je silena.. Neumim si predstavit sama sebe v 19 ti s miminkem.. ale kdyz vim co stoji za tim, cim jsme prosli, nez se nam splnil sen.. Mas muj obdiv ❤️ krasne napsane

  16. Ahoj Marti, ja jsem presne na druhe strane. Ta, co ma vse za sebou, spoustu kaleb do rana, spoustu dni jen o me, vysokoskolsky zivot….a nakonec i tu bezmoc, kdy uz chces byt maminkou a nejde to. Tak zkousis vse a nakonec Te stejne cekaji injekce, zakroky v nemocnici, spostu hormonu, 3 mes.v porodnici, nedonosene miminko. Nastesti zdrave. Ale vis co? I ja mam ty pocity zavisti vuci nematkam, po tom vsem, cim jsem si prosla. A to opravdu svou holcicku bezmezne miluju a nikdy bych nechtela byt bez ni. Proste jsou lepsi a horsi dny. Naprosto chapu i Tebe. Opravdu uprimne. On svet totiz neni cerno-bily.

  17. Jak já ti rozumím. Otěhotněla jsem ve 20 po třech měsících vztahu. A ačkoli mi to nikdo nevěří, planovane. Miminko jsme chtěli a já jsem cejtila i po tak krátké době, že přítel je ten pravej a bude skvělej táta. Nepredpokladali jsme, že se zadari napoprvé, jak si psala, v dnešní době je těhotenství zázrak a do toho mé problémy se štítnou zlazou.. Šlo to prostě rychleji než jsme čekali,ale co, chtěli jsme to tak. Pozitivní těhotenský test jsem měla už týden před plánovanou menstruaci (ano tušila jsem to) a v tu ránu se ve mě hromadilo milion pochybnosti. Co tomu řeknou lidi? Hlavně spolužáci z gymplu,jak píšeš ucitele. V mým případě, ale z opačného důvodu, známky jsem nikdy neměla moc dobre,tudíž u mě si vážně každý řekl, že než abych studovala udělala jsem si dítě. Fuj. Teď je mi 23,mam dvouletého syna, s přítelem jsme stále spolu, koupili jsme si byt, dálkove studuji VŠ a chystám se pomalu do práce. Většina tehdejších spolužáků je maximálně ve druháku protože je z jejich vysnenych škol vyhodili nebo zjistili, že je to nebaví a šli jinam. Přijdu si teď najednou oproti všem napřed a ne nezávidím jim to. Je sice fajn, že se nemusejí na nikoho ohlížet, vydělané peníze maj jen pro sebe a delaj si co chtěj,ale já mám to co oni ne, mám zázemí, mám lásku,mam syna. A do toho mnoho let před sebou. Jsem na sebe pyšná 🙂

Zanechte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML štítky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>